Armádní generál Šimon Drgáč
Narodil se 8. listopadu 1892 v Mutěnicích. Šimon byl nejstarší z osmi dětí. v r. 1913 byl odveden a poté nastoupil k c. a k. pěšímu pluku v Sarajevu, kde byl svědkem uskutečnění atentátu na následníka trůnu 28. června 1914 i vypuknutí první světové války o měsíc později. Byl nasazen na srbské a italské frontě. V prosinci 1916 byl Šimon Vagunda-Drgáč v zajateckém táboře v Melfi na jihu Itálie. Tam začal hledat cestu do tvořících se čs. legií. Pro svoji vynikající znalost italštiny zastával u legií různé funkce. Se sedmou čs divizí se vrátil do vlasti začátkem roku 1919.
Nejdřív uvažoval o dokončení vysokoškolského studia, pak se ale rozhodl zůstat v armádě. V hodnosti kapitána vykonával funkci velitele roty u „své“ 7. čs. divize, s níž se zůčastnil znovu bojů. Tentokrát proti maďarským bolševikům na Slovensku. Po porážce bolševiků byl v září r. 1919 povolán do Kurzu Hlavního štábu v Praze. Pak sloužil na Slovensku v různých funkcích na různých místech- např. Nové zámky, Banská Bystrica. Koncem ledna 1929 byl ustanoven vojenským atašé v Paříži s akreditací pro Francii, Belgii a Švýcarsko.
V září 1937 byl jmenován náčelníkem štábu Generálního inspektora čs. branné moci a v září 1938 byl přidělen jako zástupce Ministerstva národní obrany ČSR k nově zřízenému Ministerstvu propagandy Hugo Vavrečky. V březnu 1939 přišla okupace. Nemínil se s ní smířit a ihned se zapojil do odboje. Spolu s ministerským radou Zdeňkem Schmoranzem založil plukovník Drgáč odbojovou skupinu tzv. tiskových důvěrníků. Tvořili jí bývalí zpravodajští důstojníci, kteří sehráli významnou úlohu v informování spojenců (prostřednictvím depeší do Londýna) např. o pohybu německých vojsk na začátku války. Svoji odbojovou činnost kryl Šimon Drgáč vykonáváním funkce generálního sekretáře Národního souručenství. 1. září 1939 byl zatčen. Gestapo však proti němu nezískalo dostatek důkazů, a tak neskončil na popravišti jako několik jeho blízkých spolupracovníků. V následujících letech prošel řadou nacistických káznic a koncentračních táborů. (Pankrác, Dachau, Buchenwald, Gollnow, Drážďany, Berlín, Flossenburg) Se štěstím přežil i pochod smrti. Šimon Drgáč se dočkal osvobození Američany 24. dubna 1945, s nimi přijel v květnu 1945 do Prahy. Z útrap z věznění se zotavoval v Mutěnicích, zážitky z válečných let popsal v rukopisech „Vzpomínky“ a „Flossenburg“.
1.června 1945 byl Šimon Drgáč jmenován velitelem Vojenské akademie v Hranicích, v říjnu téhož roku byl povýšen na brigádního generála. Poté se stal v říjnu 1946 1. podnáčelníkem Hlavního štábu čs. branné moci. Od dubna 1948 ustanoven zástupcem náčelníka Hlavního štábu, povýšen na divizního generála, pak sborového generála a 1. srpna 1948 se stal náčelníkem Hlavního štábu, od října 1949 už v hodnosti armádního generála.
V dubnu 1950 byl Šimon Drgáč z funkce náčelníka Hlavního štábu odvolán, v roce 1952 byl zatčen, obviněn ze „sabotáže uplatňování sovětských zkušeností při výstavbě armády“ a v dubnu 1954 byl odsouzen za velezradu a vyzvědačství k 24 letům odnětí svobody, ztrátě hodnosti a propadnutí majetku. (Při „tvorbě“ těchto vykonstruovaných obvinění asi sehrál úlohu i jeho zmíněný podíl na pomoci státu Izrael). Trest si odpykával v mnoha nechvalně proslulých věznicích tehdejšího Československa, počínaje „Domečkem“ v Praze, pokračuje Mírovem a obávaným Leopoldovem.
Po pádu Stalinova kultu osobnostu v SSSR a smrti Gottwalda u nás přišly změny -nedávno skončené soudní procesy byly revidovány, někteří vězni byli propuštěni, mezi nimi i Šimon Drgáč v roce 1958. Pomohl v té věci jeho přítel gen. Ludvík Svoboda, sám dříve také perzekuovaný. V roce 1960 byl Šimonu D. zahlazen trest a v květnu 1963 ho vojenské kolegium Nejvyššího soudu plně rehabilitovalo.
Když v roce 1968 spoluorganizoval jeho syn Lubor podpisovou akci na radnici v Mutěnicích proti okupaci Československa sovětskou armádou, připojil armádní generál Šimon Drgáč svůj podpis mezi prvními. Zemřel 28. června 1980.
Lubor Drgáč, člen Letopisecké komise
Video o generálu Dgáčovi můžete shlédnout zde:
